"It´s not the power of the curse, it´s the power you give the curse."

Anna Karenina

4. února 2013 v 11:24 | Kate |  Kultura v čase
"A svíce, při níž četla knihu plnou nepokoje, klamu, bolesti a zla, ta svíce vzplanula jasnějším světlem než kdy jindy, ozářila jí vše, co předtím bylo obestřenou tmou, zaprskala, začala skomírat a zhasla navždy."

Odměna za zkouškové v podobě kina. Nový počin Joe Wrighta? Super, jde se. A pak to přišlo - obavy, jako u každého knižního příběhu převedeného na plátno. Něco mi říkalo, že by se to režisérovi mohlo povést, neboť se s tímhle nelehkým úkolem nesetkal poprvé a přesvědčil mě, že dílo Austenové umí přivést k dokonalosti jako tomu bylo u půvabné a cudné Pýchy a předsudku. U Pokání nás naopak mrazilo v zádech, obdivovali jsme opět Keiru tentokrát v krásných, dlouhých zelených šatech. Do toho neustálé klepání do psacího stroje, prostý a jednoduchý nápad jak děj zdramatizovat. Ano, i tahle adaptace se více než zdařila. Ale jak si proboha poradit s více než osmiset stránkovým dílem, dešifrovat Tolstého a podat obraz tolik rozmanitého carského Ruska? No dobře, Vojna a mír to není, ale Anna Karenina taky není žádná jednohubka.
Tak tedy do třetice opět Keira Knightley a další osvědčení britští herci. Už z plakátů vím, že jí ty šaty zase budu závidět.
A tak to začíná, film se od prvního obrazu dává do zběsilého pohybu, občas zvolní. Rychle se měnící scény díky nápadu. Kulisy jako z divadla, hrdina vyjde schody a už je v jiné scéně na úplně jiném místě. Tu se zvedne opona a ocitáme se na hlučném nádraží. Jako obvykle se Joe zaměřil na každičký detail, takové dílo je výzva, nic se nesmí nechat náhodě. Vidíme obrovské třídní rozdíly, zakořeněné způsoby, stopy, které zanechal Napoleon - aristokraté nešetřící francouzskými výrazy, snaha posunout zemi vpřed, ale stále se mácháme v tom, na co jsme si zvykli a samozřejmě... tolik bijící do očí bezvýchodnost situace.
Se vší poetikou, s podobnými prvky z filmů minulých (tanec Anny s Vronským až nápadně připomíná ten Elizabethin s panem Darcym) a s velkou úctou k dílu samotnému si troufám tvrdit, že se to elegantním způsobem Wrightovi povedlo. Samozřejmě nemůžeme očekávat znázornění všech myšlenek Tolstého, které kniha v sobě skrývá. To snad ani po něm nemůžeme chtít. Byl by to stejný úkol jako procestovat a poznat celé Rusko za čtrnáct dní.
Proto nechte předsudky doma a jděte se podívat na tu kouzelnou podívanou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama