"It´s not the power of the curse, it´s the power you give the curse."

Výstup na Dachstein

10. září 2012 v 19:37 | Kate |  Časová odbočka
Ano, už je to zase "věčnost", co jsem tady něco napsala. Je to dáno hlavně tím, že od posledního týdne v červenci jsem se doma ukázala jen na chvíli, vyprala, usušila, vyžehlila a balila kufry týden, co týden a zastavila se víceméně až teď, v mém novém studentském hnízdečku v Brně. Přesně tak, mé dle mého názoru nejdelší prázdniny se pomalu chýlí ke konci a já si budu muset zvykat na něco úplně jiného. Změny však nejsou na škodu, naopak to beru jako velké zpestření a hlavně jako výzvu. Každopádně by se hodilo shrnout mé malé prázdninové cesty. S psaním jsem naposledy skončila u Hronu, takové správné vodácké dovolené.
Dvě noci jsem se ohřála doma a s devíti přáteli naloženými v dvou autech zamířila pokořit Dachstein. Vlastně už ani nevím, proč jsem navrhla tohle místo, chtěla jsem prostě vylézt s kamarády na nějakou horu v blízkosti Česka. Lákala mě rakouská příroda - zelené pastviny, o kus dál kamenný horský masiv a úplně nejvýš ledovec a kousek vrcholové ferraty. Tomu odpovídalo i vybavení, které jsme si museli sehnat, to jest sedák s úvazkem, helmu, mačky a pak se efektivně sbalit. Zvolila jsem totiž méně frekventovanou a delší trasu ze severozápadu. Ta populární z Ramsau je sice podstatně kratší, ale obtížnost ferat je dost náročná. První noc jsme se tedy ubytovali v kempu v malebném "solném" městečku Hallstatt a další den vyrazili k jezeru do Gosau, odkud náš krátký trek začínal.
První úsek byl mírný, vedl lesy kolem různě velkých jezer a my si pomalu a ztuha zvykali na naložený batoh. Po třetině cesty začala cesta nepříjemně stoupat a s tím se změnil i terén v klasické kamenité serpetiny, které nás zavedly k chatě Adamekhütte ve výšce zhruba 2100 m n.m. Nocleh je třeba si domluvit dopředu, ale my měli štěstí, neboť nám telefon vzala Češka. Ta chatu, pokud jsem to správně pochopila, provozuje. Byla milá a dala nám nějaké rady na cestu. V této kamenné chatě s dřevěným interiérem jsem přespali a ráno sbalili batohy nalehko. Chvíli jsme šli klasicky po stezkách, posléze zpestřeny pochodem po ledovci a následně krátkou a jednoduchou vrcholovou ferratou. Na ledovci jsme sice byli navázáni na laně, jak nám doporučila slečna na chatě, ale to mi osobně přišlo trochu zbytečné. Jasně jsme viděli vyšlapaný chodník a navíc v případě, že by jeden z nás spadl do trhliny, akorát by nás stáhl s sebou, protože cepín jsme neměli. Ale tak pro klid duše... :)
Jak už to na vrcholech bývá, když se vydaří počasí, člověku se naskytne krásný výhled na vše, co ušel a na kopce ještě dál. My se odměnili pohledem na všechna ta jezera a ledovec a z části i na jižní stranu Ramsau, dokud nepadla mlha. Ochladilo se, proto jsme uháněli dolů k chatě a ledovec doslova seběhli. V chatě jsme strávili další krásný horský večer u teplého čaje a kakaa. Jde vidět, že o rakouské chaty je postaráno dobře. O všechno v horách se stará klub Alpenverein a jeho členství nabízí spoustu výhod. Tzn. třeba pojištění na celý rok po celém světě zahrnující všelijaké adrenalinové sporty do neomezené výšky (tuším, že jachting tam nepatří, ale tím si nejsem jistá), možnost využít různých "zakázaných" chodníků třeba v Tatrách či značně ušetřit na ubytování v rakouských chatách. Mně třeba ubytování na Adamekhütte stálo méně než spaní v kempu.
Následující den jsme se vydali zpátky k autu, nakonec tedy stejnou cestou. původní plán byl jít delší a náročnější trasou, ale s těmi batohy jsme usoudili, že bude lepší neexperimentovat. Akorát Viktor se vydal jinudy nikoli k autu, ale rovnou do kempu. My využili přítomnost jezer a zchladili se v jeho krásné a samozřejmě ledové vodě.
Čekali nás poslední dvě noci v Hallstattu, posledním dnem končil náš "společný program". Někteří zůstali u hallstattského jezera odpočívat a lepit puchýře a pár z nás se vydali vylézt ferratu do okolí. Hledali jsme ji asi čtyři hodiny a samotná ferrata měla asi půl hodiny. Nicméně výlet stál za to, neb nám naskytl možnost toulat se lesem podobnému Fargornu z Pána Prstenů a řvát na své ztracené kamarády z kilometrové vzdálenosti (ze skály na pevnou zem diktovat telefonní číslo apod.).
Z mých zkušeností znám z Rakouska především jejich hory, když neberu pár turistických výjezdů do Vídně, a je to prostě taková ta "katalogová" země, na kochací dovolenou ideální. Rakušáci využili svůj potenciál, který visel v Alpách a chytře vytvořili cyklostezky, turistické cesty, lezecké oblasti tak, aby nezatížili přírodu, a aby se to současně obrátilo v jejich finanční prospěch. Tohle zrovna třeba Slovákům bude ještě nějakou dobu trvat, ale jednoho dne na to taky kápnou.



Zbytek fotek na Picasu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | E-mail | Web | 13. října 2012 v 18:45 | Reagovat

Ha. Tady je někdo horská koza.
Ale muselo to být skvělý, dali jste si do těla, viděli jste krásný kousek přírody, spali jste v příjemné chatce, poznali jste příjemné lidi...
Docela slušně strávné dny volna, řekla bych.
Fotky jsou pěkné, i když ta kamenná hora vypadá docela hrozivě.

2 Vašek Vašek | E-mail | Web | 10. prosince 2013 v 15:34 | Reagovat

Lyžování Dachstein by mě ale asi bavilo nejvíc

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama