"It´s not the power of the curse, it´s the power you give the curse."

Prozkoumávání okolí Reichenbergu na kole

21. srpna 2011 v 14:54 | Kate |  Časová odbočka

Chystáte-li se na dovolenou do dešťové oblasti, kde dva dny před vaším odjezden je vyhlášen třetí povodňový stupeň, za žádnou cenu se nenechte odradit. I my museli odolávat nátlaku okolí, které považovalo blížící se týden za úspěšně zabitíý ještě dřív, než jsem do batohu dala první kus oblečení. Pro jistotu je třeba se vybavit programem proti trudnomyslnosti, kdyby bylo třeba.
Ukázalo se, že výlet na druhý konec republiky do kopcovité Liberce a neméně kopcovitého okolí nebyl zas tak špatný nápad. Zatímco nám rodiče každý den posílali zprávy z deštěm zalité Ostravy, my se za příjemného polojasna řítili na kole Jizerskou magistrálou. Ale hezky od začátku...


Hned v neděli, kdy jsem vyrazili autem, počasí začalo být přijatelnější, čím víc jsme se vzdalovali od Ostravy, a to nás lákalo se stavit po cestě na Trosky a poté na Hrubou Skálu bloudit mezi kamennými útvary.
V Liberci nás navigovala naše kamarádka, která nás zavedla přímo do jejich skautské klubovny, lépe řečeno do velkého domu za přehradou. (Není na škodu mít kamarády ze skautských akcí po republice a pak se ubytovat za 30kč na noc - děkujeme:)). Zkonzultovali jsme s ní okolní cyklostezky a hned v pondělí vyrazili.
Už pouhým projížděním Libercem z jednoho konce na druhý jsme se rozplývali nad jeho uličkami, domy a celkovým vzhledem. Dojeli jsme na cyklostezku a kolem řeky, golfového hřiště a přes Chrastavu jsme se dostali k jezeru a až na Trojmezí Česka, Polska a Německa. Sil jsme zatím měli dost, proto nás napadlo jet zpátky trochu jinou trasou a to kolem Polských hranic a dostat se do Liberce ze severu. Inu to jsme netušili, že se vydáváme na cestu srovnatelnou s etapovkou z Tour de France.

Proč jsme tedy najeli 386 kopců?
Chybou bylo spoléhat na cykloznačení, které mnohdy na trase nebylo a na mapě byla zaznačena cesta rovno a ne žádná křižovatka. Vyhýbat se lidem, kteří vám řeknou, že: "To už je kousek, jen tady pojedete rovně a zahnete doprava, fakt nemáte kde zabloudit...", obvykle vám přitom zatají, že musíte jet přes dvě čtvrti, udělat si vyhlídku na celý Liberec a stále do sousední čtvrti zbývá nejméně pět kopců. A hlavně nebrat na lehkou váhu, že Liberec je součastí hor a ne, že hory jsou pouze kolem Liberce. :)
Únava přišla hned s prvním sesednutím s kola a pocit bolavého zadku se dostavil hned ráno. Nicméně jsme popojeli autem kousek za Bedřichov, abychom se vyhli serpentinám na asfaltu, kde by nás stejně srazilo auto. Tam jsme auto zaparkovali a vydali se přímo do srdce Jizerek na neméně kopcovitý okruh kolem přehrad, hustých lesů a malebných chatových osad. Za úspěch považuji, že jsem ani jednou netlačila kolo do kopce (ikdyž mnohdy by to bylo možná rychlejší).
Středeční den jsme na kole projeli pouze centrum Liberce, nastavili se na relaxační mód, věnovali se kulinářské činnosti (grilované žampióny se slaninou a sýrem neomrzí), koukali na western s Crowem a Balem, měli se báječně a večer zamířili do ulic s libereckými přáteli. Na Svijany, jak jinak. Na kebab, jak jinak.
Další den už jsme nezaháleli a vydali se do Nového Města pod Smrkem přičichnout k zdejšímu singltreku. Jedná se o jednosměrnou úzkou cyklostezku převážně v lese s řadou hrbolů, kliček, zatáček, a poněkud svižnou, když to pustíte. U nás je to poměrně novinka, o které jsem se dočetla před pár měsíci na idnes, ale zato v USA a Británii populární záležitost. Nedivím se, 26km jsem prosvištěla, téměř nepoužívala brzdy (což u mě není zvykem)... prostě se nechala unést.

Zkrátka a dobře jsem si tento kraj tuze oblíbila, to, že místní mají vše kousek, ale přes kopce, to, že mé kolo by nezůstalo nikdy zaprášené, v zimě bych ho akorát vyměnila za běžky. Líbí, moc se mi líbí, že mnohá místa jsou tak nedotknutelná, že si liberečáci nehyzdí okolí tolik jako u nás, jak vše hezky navazuje z města, do hor, na dálnici a vzájemně se to neruší.
Našla jsem místo v Česku, které chci prozkoumávat častěji.







 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dreamy Dreamy | Web | 25. srpna 2011 v 20:30 | Reagovat

Kouzelná reportáž z malebného kraje. :) Pocházím z Českého ráje, takže plně chápu Tvé nadšení z Hruboskalska! A Jizerské hory? Ty miluji především v zimě, pro množství upravených běžkařských tratí. Jizerku s Bukovcem na první fotografii poznávám snad správně :)

2 Markus Markus | Web | 26. srpna 2011 v 11:35 | Reagovat

musíš v tom umět plavat :-)

3 Bora Bora | E-mail | Web | 19. června 2012 v 14:50 | Reagovat

Fajn blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama