"It´s not the power of the curse, it´s the power you give the curse."

"Nejlepší běžci nezanechávají stopy"

12. července 2011 v 19:59 | Kate |  Pár písmen


O knize Born to Run, kde vyvrácení faktů o běhání, které jsme považovaly za jasné, je obsahem téměř každé kapitoly a nejen to.

Osm z deseti běžců se zraní každý rok bez rozdílu na postavu, rychlost či délku běhu. A dokonce počet zranění vzrůstá u běžeckých bot se zavedenými pružinkami, mikročipy a jinými moderními "vynálezy".
"Každý dopad chodidla při běhu působí na jednu nohu silou rovnající se dvojnásobku těla..."
Autor knihy Christopher McDougall se nenechal odbýt ani těmi nejlepší znalci sportovního lékařství, byť nebyl až takový blázen do běhání. "Utíkáme, když máme strach, utíkáme, když jsme nadšení, utíkáme před problémy a běháme pro radost." Rozhodl se přijít na kloub, proč Tarahumarové z Mexika dokážou uštvat během jelena, Křováci z Kalahari vyčerpat antilopu, a kde se v jejich běhu bere ta lehkost a hlavně jaktože se jim zranění vyhýbají? Obecně platí, že čím více běháme, tím více zatěžujeme klouby, vazy, šlachy, chrupavku. Ale u Tarahumarů to tak neplatí, ba naopak si běh ještě užívají.

Po psychické i fyzické stránce jsme byli zrozeni k běhu. Nevěříte?
"Dálkový běh byl uctívaný, protože se bez něho nedalo obejít. Jen díky němu jsme přežívali, prospívali a rzošířili po celé planetě. Běhali jsme za potravou a aby nás něco nesežralo. Běhali jsem, abychom si našli partnerku a udělali na ni dojem, a s ní jsme pak běželi začít nový společný život. Museli jsme běhání milovat, protože jinak bychom nepřežili a nemohli mít rádi nic jiného..."
Proč jsme ale v běhu propadli na úplné dno? Tvrdí se, že Keňané mají zmutovaná svalová vlákna. Samozřejmě v tom hledejte peníze. Lidé na olympiádách se začali soustředit na hon za penězi. (Ale můžete se dočíst o výjimce, fascinujícím příběhu Emila Zátopka).
Dozvíte se spoustu zajímavých, možná těžko uvěřitelných věcí. Třeba o tom, jak si firma Nike koupila lidi a vědomě jim hezkou řádku let deformovala nohy a slibovala zázračný lék. Proč je mnohdy laciná obuv tou nejlepší a že naše noha je nepřekonatelná.

Centimetr pryže u boty nemůže zmírnit dopad a naše noha se cítí nejlépe v obnošené a námi vytvarované, zpevněné obuvi. Prot vždy měkká obuv neznamená výhru, ba naopak trochu tvrdší podrážka je daleko lepší.
Když se projdeme boso, naše noha se odnaučí návykům z bot a sama se začne bránit - klademe nohu na vnější hranu chodidla a kroutíme ji od malíčku k palci, dokud není chodidlo v rovině (pronace). Špatná pronace nastává tehdy, když dopadáme na patu, tj. je-li pod ní vycpávka (špatná podrážka).
Mně jakožto jedinci s plochou nohou více než zaujal článek o klenbě a fakt, že některé ortopedické pomůcky naše potíže zhoršují a nohu zlenivějí, ničí právě klenbu, prý nejúžasnější nosný prvek, jaký byl kdy vytvořen. Posílení klenby a jako prevence zranění je běhaní naboso v trávě.

Ale co mnozí z nás berou za samozřejmost je, že umíme běhat. Prostě se rozběhnou a běží. A v tom je ten problém. Nevíme, co děláme. (Taky nezačneme plavat jen tak, lyžovat jen tak...).
Rovná záda, kolena pokrčená a namířená dopředu, paty odrážející se dozadu,...

Vůbec se nejedná o nudnou naučnou literaturu, ale autor v knize proniká do nejvzdálenější historie, aby zodpověděl otázky lidstva, těla, běhání samotného a objasnil, pro co jsme byli stvořeni. Zároveň nás provádí zapomenutým mexickým kmenem, příběhy ultramaratonců, vědců, podivínů a závodě v kaňonech, kde se tito jedinci sešli.

A opravdu začnete mít nepřekonatelnou chuť jít běhat.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tů Tůt . Tů Tůt . | Web | 12. července 2011 v 20:07 | Reagovat

Super kniha :)

2 MT MT | Web | 15. července 2011 v 9:23 | Reagovat

To bych si asi měl přečíst.

3 Livien Livien | Web | 29. července 2011 v 10:09 | Reagovat

Já už jí mám a to jsem přečetla jen tvůj článek. Je to ohromně zajímavé, podle toho, jak to zde popisuješ. Doufám, že jí v knihovně seženu, protože bych si jí opravdu ráda přečetla.

4 Markus Markus | Web | 12. srpna 2011 v 17:27 | Reagovat

Jojo, hezký čtení, akorát "minimalistické" běhání strašně bolí, ale ten požitek stojí za to :-)

5 Vendy Vendy | Web | 20. srpna 2011 v 20:43 | Reagovat

Zajímavé čtení. A zajímavé zkušenosti a poznatky.
Fakt je, že už malé dítě se snaží lozit a potom chodit - a jak se naučí chodit, tak se nezastaví. Z chůze přejít do běhu je docela samozřejmá věc...
O kvalitě obuvi by se taky daly psát litanie. Myslím, že nejdražší nemusí být nejlepší.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama