"It´s not the power of the curse, it´s the power you give the curse."

Fit

18. května 2011 v 22:41 | Kate |  Plynutí času

Opět jsem se po pár týdnech, zčistajasna objevila v prostorách fitcentra. Abych pravdu řekla, nejsem zrovna velkou fanynkou těchto zařízení, ale v případě nekonečné zimy či špatného počasí pokud člověk nechce splynout s gaučem, si říkám proč ne...
Většinu odradí činnosti samotné, byť je z čeho vybírat, ale mě zarazí do gauče cena zrovna, když se z něj snažím vstanout. Tentokrát mě do propoceného prostředí, zatnutých zubů a řvoucích svalnatých cvičitelek přinesla náhoda, ne vůle sama. Mamka totiž měla v nově oteřeném fitcentru rezervovanou lekci na běžících pásech, ale nemohla se uvolnit z práce, tudíž jsem si řekla, proč toho nevyužít, zkusit zase nějakou novou fitness činnost a probudit pár dávno zapomenutých polomrtvých svalů.
Při vstupu se mě hned ochotně ujaly mamčiné kamarádky a pro potěšení nás všech přítomných nás čekala lekce zdarma.
Během prvních tří minut, kdy jsem se seznamovala s oným přístrojem, za mnou pohotově přiletěla cvičitelka se slovy:"Ty jsi hubená, dej si to výš, víc do kopce a VĚTŠÍ ZÁTĚŽ". A už to začlo. Běžíte, zpočátku tak normálně na zahřátí a pak na pokyn zátěž zvyšujete, pomalu pociťujete stehna, lýtka. Funíte, sotva dýcháte a enrgická cvičitelka pořád něco pokřikuje ve stylu "jak jsme strašně dobré, ale máme přidat a pořádně se do toho zapřít". Občas se tempo mění, či styl chůze/běhu, občas se také mění povzbuzující řeči cvičitelky (ale úsměv ji stále nemizí, zato nám ostatní pomalu ano), více jak půlhodinový běh proložený i otázkami typu "co si dáme dnes na večeři".
Po běžecké více jak půlhodince sestupujeme s pásu a do rukou si bereme asi pětikilové tyče, pomocí kterých posilujeme záda, ruce, nohy, všechno... Odkládáme tyče a leháme si na podložku, kde nás nečeká odpočinek, nýbrž objevování zakrnělých svalů břišních a to s pořádnou intenzitou. Po závěrečném protažení si všichni zatleskáme, cvičitelka nám poděkuje a láká nás na příští lekci:"Dneska jsem vás šetřila, ale příště dáme pořádnou spalovačku!". Většina nás opouští fitcentrum s úsměvem a s těšením se na večeři, někdo s obavy, zdali se následující tři dny doplazí do práce.
Já osobně můžu tady tuhle činnost při pochmurném počasí nebo pro ty, kterým vyhovuje, když nad nimi někdo stojí a hecuje je, neboť by se sami k tomu nedonutili. Rozhodně mi to přijde méně otročtější než spinning, kde člověk akorát spaluje cukry, tudíž je naprosto vyčerpán, není schopen po zbytek dne nic dělat a má velká stehna.
Mým oblíbeným projížďkám na kole se to sice nevyrovná, ale jako sportovní alternativa to určitě stojí za to (a bude víc, pokud za to nebudou chtít takovou pálku - platí obecně pro všechna fitcentra) a ten pocit, kdy zlenivělé tělo samo něco vykonalo a je stále schopno dojít pěknou procházkou domů, je na tom to nejlepší.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dreamy Dreamy | Web | 30. května 2011 v 16:40 | Reagovat

Také tato sportovní zařízení nemám příliš v lásce, raději se proběhnu na čerstvém vzduchu a tempo si určuji podle svých možností :) Samozřejmě ale rozumím tomu, že někteří potřebují být k podanému výkonu doslova "vyhecováni".

Je však pravdou, že po předlouhé zimě, kdy člověk pohybu příliš neholdoval, je třeba dát si pořádně do těla. U mě se to projevuje navýšením turistických kilometrů - z obvyklých 20 na téměř 30 :)

Přeji Ti, ať Tě i nadále provází úsměv, ať jsi se sebou spokojená. Slunné dny vinšuju :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama