"It´s not the power of the curse, it´s the power you give the curse."

Rok na houpačce

3. ledna 2010 v 18:00 | Kate |  Plynutí času

Ano, rok 2009 byl neméně chaotický, prapodivný a pestrý jako mnou zatím prožité roky.
Stále školou povinná jsem si nejen na lyžáku užívala styk se sjezdovkou, ale pak se spíše kutálela v prašanu v Tatrách se svými milými spoluobčany. Tam jsem také zjistila, že Big Lebowski je týpek, přestože je to nejlínější člověk pod sluncem. A vlastně celou zimu zasvětila bratrům Coenovým, protože když vás přepadne nemoc, jejich černý humor napomáhá léčbě.
Byla jsem si taky zasnowboardovat v Alpách, kde jsem si spálila obličej do takového odstínu červené, že jsem se bála mezi lidi. O pár dnů později jsem putovala do Jaroměře na velkolepou akci Obrok, abych se pobavila s lidma ze všech koutů republiky a tajně se v noci plížila v chodbách pevnosti.
Měla jsem taktéž radost, když se A. uráčila opět aspoň na chvíli přijet z Prahy.
Konečně jsem strávila Velikonoce vskutku náramně s kamarádkou v Rakousku, shlížela s radostí ze skal a pak si pod nimi ustlala a vyhřívala se několik hodin na louce a bylo mi jedno, že mě ráno násilím vytáhli ze stanu a polili vodou a nejlacinějším parfémem.
Chodila jsem na plesy přestože taneční byly tenkrát ještě přede mnou. Občasné večírky ty já tuze ráda i alkoholické opojení se příležitostně promíjí a delirické stavy jsou často fajn.
Ale poslušně jsem se učila a chodila do divadla třeba na skvostné Orwellovo 1984 či Divokou kachnu. Ani předraženému kinu jsem neodolala, respektive Gran Torinu nebo Hanebným panchartům, zbytek jsem z nedostatku financí radši pirátsky stáhla a po shlédnutí Nouzového východu jsem manželství zahrabala daleko do hlavy jakožto jednu z možných nočních můr. Na druhou stranu Bonnie a Clyde mi ukázali, že láska kvete i mezi kriminálníky, kteří mají revoluční sklony.
Brečela jsem s přáteli ve stanu vztekem a smíchy zároveň a s nimi poštvala proti sobě nějaké Poláky, když jsme se v ranních hodinách vraceli s úsměvem na rtech do stanu té chladné červnové noci.
Propadla jsem seriálu HIMYM a Gossip Girl, ale ani trošku se za to nestydím, protože nějakým způsobem tu hlavu prostě musíme čistit.
Přežila jsem autonehodu, načež jsem se rozhodla odkládat řidičák, jak jen budu moct.
Příležitostně jsem zdolala nějakou tu českou i zahraniční horu či skálu. S drahou Nicolle si naplánovala třítýdenní mezinárodní workcamp ve Francii, aby mě to obrnělo proti jazykovým bariérám a obohatilo o debaty a večírky s lidmi z různých luhů a hájů, zároveň to přineslo i pár neveselých stránek a pár přátelských odmlk, které novým rokem snad úspěšně zaháníme a snad vylepšujeme situaci do té míry, jak nejlépe umíme, přece jenom máme tak trochu přezážitkováno, tak by to byla škoda.
Dotkla jsem se Matterhornu, byť ani zdaleka ne vrcholu, ale koukat z nebeských výšin mi vždycky imponovalo.
Rozloučila jsem se na rok s naší drahou kamarádkou, která si jela žít americký život do Wisconsinu.
S kamarádkou plachtila za deště na velké plechové lodi a přežila a hlavně užila.
Léto uzavřela povedenou grilovačkou.
Byla jsem svědkem jak kamarádka omylem vší silou hodila šišku do cizího mercedesu, natož nás soused majitele pronásledoval a nadával přes celou vesnici. Taktéž jsem byla svědkem, kdy jedna kamarádka políbila šneka a druhou narvali do mrazáku.
Rozhodla jsem se v září konečně něco dělat se s vou malou znalostí anglického jazyka.
Byla jsem asi tak 5krát nemocná a moje imunita šla někde jinde než do kytek.
Objevila jsem asi polovinu ztraceného příbuzenstva kdesi v Čechách a pěkně si na to s nimi připila.
Byla jsem na Hukvaldském semináři, kde mě zarazila do židle přednáška o Kongu a nikdy jsem se necítila tak nevděčně, neboť se tu máme opravdu jako v bavlnce.
Zažila jsem plno veselých a neveselých hádek doma, s přáteli a pokusila jsem se to zahnat nejoblíbenějším sarkasmem Woodyho Allena.
Objevila několik skvostných kousků na hudebním poli jako třeba White Lies, Kasabian, Arcade Fire, a veřejně prohlašuji, že Gossip Girl má nejpestřejší soundtrack.
Protancovala jsem celý podzim díky tanečním.
Zamilovala jsem se do knih Irvingových, do Steinbeckového Na východ od ráje a propadla kouzlu Myrerova Posledního kabrioletu.
Poznala jsem tolik zajímavých lidí a zažila asi tak milion stopadesát záchvatů smíchu.
Ještě více jsem si oblíbila Vídeň.
Celý prosinec jsem prožila ve stylu rychle se vyléčit a pak slavit a završeno, podtrženo Silvestrem na chatě s úsměvem a bez novoročního předsevzetí.
A ani tenhle článek nemohl shrnout celý rok, všech 365 dnů a čtvrt a navíc citové záchvěvy a rozmanitosti zůstanou skryty.:)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Joy Joy | Web | 4. ledna 2010 v 10:49 | Reagovat

Toľko akcií za jedne rok, ty musíš byť šťastný človek :)

Milujem Kasabian, sú úžasní :)

2 Dreamy Dreamy | Web | 4. ledna 2010 v 15:20 | Reagovat

Také jsem chtěla napsat takový shrnující článek, ale jelikož rok 2009 byl pro mě nejkrásnější, ale zároveň i nejtěžší, raději zůstanu u neotevírání uzavčených komnat :) Samozřejmě, že ty kouzelné chvíle má člověk v srdci napořád, to je jasné. :)

Krásně jsi rok 2009 shrnula a do toho letošního Ti přeji ještě více zážitků ;)

3 x :) x :) | 4. ledna 2010 v 20:31 | Reagovat

Zdravím, úplně úžasné shrnutí, to nacpání do mrazáku bych chtěl vidět, ovšem to není to nejdůležitější.

Byť ses asi už rozhodla, hodně ti doporučuju papíry si udělat. Vím, že to bude zřejmě spousta sebepřemáhání, ale... časem si na to vzpomeneš a bude ti chybět v tu naprosto nejblbější chvíli a třeba už nebude ani čas na to si ho udělat. Tenhle příklad jsem viděl živě, je to jeden z mých blízkých rodinných příslušníků. Neudělej stejnou chybu.

4 Vendy Vendy | Web | 4. ledna 2010 v 22:04 | Reagovat

Máš sympatickou sbírku zážitků, kéž bych mohla prohlásit to samé.
Ale když se zamyslím, tak kdybych si zapsala všechno neobvyklé, taky by se něco našlo. (I když, když je člověku dvacet, zážitků je víc, všechno je optimističtější a růžovější.)

5 E.K E.K | 12. ledna 2010 v 20:28 | Reagovat

No vidíš, já minulý rok na horách ani nebyla. Nebo vlastně ano, ale v létě a to se nepočítá, protože nebyl sníh. O to víc mě teď láká jít si někam zasáňkovat, když kolem sebe vidím tolik sněhu (a to tady u nás nebývá zrovna moc často)..jen mám jeden problém - nemám sáňky :-)
Taneční jsou i celkem fajn, pokud tam člověk jde s lidmi, se kterými se zná. Potom jde totiž těžko přestat se smát. Některé taneční kreace bývají vskutku pozoruhodné!

Irving je fajn, po Světu podle Garpa se chystám na další jeho knihy ;-)
Měj se hezky.

6 Reanna Rollans Reanna Rollans | E-mail | Web | 7. února 2011 v 3:38 | Reagovat

I personally suggest Hostgator for webhosting. They are really professional, support is perfect and uptime nice. Go to hostgator_dot_com and use "onecentcoupons" coupon code. You get first month just free which is nice.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama