"It´s not the power of the curse, it´s the power you give the curse."

Sedmnáctý listopad

23. listopadu 2009 v 14:39 | Kate |  Plynutí času

Člověk by si možná nemyslel, že i porevoluční děti tu velkolepou událost pojmou jako souhrn oslav a ne třeba jako události, o kterých se všude píše a mluví, a které by měli znát. I když to bychom samozřejmě měli. U nás na gymplu se tohle všechno dalo velkolepě na vědomí, aby ty představy o minulosti byly aspoň o trochu méně zkreslenější a myslím, že pondělní výstupy a retro návraty v podobě našich profesorů zachycující důležité momenty plus hudba jakožto symbol té doby, to aspoň příjemnou formou nastínily.
Některým porevolučním dětem to ale nestačí, proto svůj velký vděk za činy minulé projeví přípitkem a veleváženým proslovem kamaráda a zběsilým a veselým vyprávěním v prostředí milé hospůdky. Taky za spoluúčasti naši americké kamarádky, která z té naší Velvet Revolution měla možná tak akorát velký zmatek, ale česky začíná mluvit slibně, občas proloží větu slovíčkem shit, ale to k tomu zajisté patří.
Co naplat, že hospoda je na kopci a zastávka dole v dáli a zhruba za tři sekundy tam musíte v nočních hodinách být, nálada z celého dne je taková povznesená (ne, není to tou troškou piva) a vydrží hravě i do dalšího dne.
Za normálních okolností bych si řekla, že to bude takový nejspíš prozevlený státní svátek, ale všichni čtyři jsme se navzájem překvapili a celá rodinka jsme jeli hodovat ve velkém stylu do restaurace na Zámeček, kde mají spíše netradiční pochoutky než běžná jídla. Přestože si normálně dávám spíše něco klasického, něco, co vím, jak to zhruba bude chutnat, poslední dobou naopak právě přicházím na chuť i něčemu jinému než kuřecím kouskům. Jako předkrm jsme si dali všichni tatarák a druhý předkrm (:)) škvarkovou pomazánku. Pravda, nějakou chvíli jsem si myslela, že hlavní chod ani potřebovat nebudu, ale těm grilovaným hovězím medailonkům se sladkou omáčkou a dýňovo-bramborovým pyré nešlo odolat (no to pyré bych si možná odpustila). A tak jsme si krásně hodovali, povídali a já dlouho přehrabovala v paměti, kdy jsme si takhle naposled všichni zašli na oběd a měli z toho dobrý pocit.
Když Slunce pro tento den nadobro zapadlo a všude byla vidět akorát zář pouličních lamp (ne, hvězdy skrz ten smog opravdu vidět nejsou), mé kroky vedly na Lampiónový průvod pořádaný naší školou na připomenutí událostí v roce 1939 a 1989. S transparenty jako správní demonstranti míříme ke škole, pár kolemjdoucích se přidává a před školou si poslechne pár písní symbolizující tu dobu v podání pár našich studentů/absolventů. K závěru pějeme jak hymnu naší, tak i slovenskou a jelikož večer ještě není ani zdaleka u konce a chuťovým buňkám se zasteskne po jídle, nabereme pár lidí a u přikusováni pizzy omíláme školní historky.

Všechny perfektní fotky z průvodu zachytil jeden Talent a jsou k vidění TADY.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 26. listopadu 2009 v 9:57 | Reagovat

To jste první porevoluční děti, o kterých vím, že by něco takového slavili. A už vůbec fakt, že víte, o jaké události se jednalo, to je úspěch! (Protože za chvíli lidi nebudou ani vědět, kdy byla založena naše republika a proč se vůbec slaví vánoce a Velikonoce.)
Takže jste si udělali pěkný den, užili jste si srandu a navíc si pochutnali na zajímavé baště... Tomu říkám dobře užitý den!!!

2 Sophie Sophie | Web | 29. listopadu 2009 v 19:40 | Reagovat

Je fajn vědět, že né všem je naše historie a vše s ní spojeno ukradená. V souvislosti právě se sametovou revolucí jsem nechtěně vyslechla odpovědí účastníků ze Superstar na téma: "Co se událo 17. listopadu?" a popravdě byla jsem víc než znechuccena, že většina neměla ani páru o tom co, kdo a proč...

3 Joy Joy | Web | 7. prosince 2009 v 15:33 | Reagovat

Tie fotky sú neskutočné, fakt krásne.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama