"It´s not the power of the curse, it´s the power you give the curse."

Hukvaldský seminář tanec přináší

17. listopadu 2009 v 11:49 | Kate |  Časová odbočka
(Empire of the sun; Walking on a dream)

Kombinací menšího vzdělávacího procesu a večerní nablýskané zábavy může vzniknou příjemný víkend. Jinak řečeno přes den soubor seminářů a večer ples ve škole Leoše Janáčka na Hukvaldech. Nebo taky nasbírejte nové a nové informace, které z hlavy účast na plese vysype (možná).
První přednáška byla ryze aktuální. Signatář Charty 77 přijel, povídal, povídal a povídal, abychom si tehdejší režim dokázali představit lépe. Povídal také o ne moc příjemných věcech, které se většinou odkryly až po revoluci při vyslýchání. Přednáška byla ale moc dlouhá a brzo ráno a takový příval těžkých informací byl na mě krapet moc. Snad druhá přednáška byla vcelku zábavnější, neboť se týkala Evropské unie a jak se dostat k práci až k Bruselu, kolik nesmyslných papírů se člověk musí nahrotit. A jak vycházet s lidmi z 27 národů v práci.
Po obědě to ale konečně dostalo spád a my seděli zaražení do židle a poslouchali každé slovo. Členka společnosti Člověk v tísni barvitě poreferovala o Postavení žen v Africe a sexuálním násilí. Tušila jsem, že tam (konkrétně v rep. Kongo) žena znamená nic, netušila jsem, že se ji vojáci rozhodnou jen tak brutálně znásilnit, když pracuje na poli a muž ji poté vyhodí s dětmi na krku na ulici. Že tam absolutně nic nefunguje, pořád je tam navíc válka, středověk, peníze posílány zde se většinou jakousi záhadou ztratí, vyslané posily z OSN jsou téměř k ničemu a většinou tam lelkují, lidé převážně katolíci nechtějí na tom nic měnit pokud jim někdo shora neřekne, to by se i ti muži třeba chovali jinak, ale holt papež se nevyjadřuje, přitom by mohl změnit dost, strašně moc… To se pak člověk cítí jako nejvíc povrchní člověk a dokonce tu Českou Republiku začne uctívat. Bylo to dost takové drsné, protože člověk si říká, jak toho ví o Africe a tamějších problémech dost, ale zatím vším je neodryto spousta věcí, které by mohly leccos ovlivnit. Možná to ve mně přehnaně hlodalo, když vím, že jsem proti tomu úplně bezmocná. Naštěstí poslední přednáška bylo takové úsměvné pohlazení, které zahnalo mírně hustou atmosféru v sále.
Totiž u přednášky s názvem "Na embéčku kolem světa" prožíval člověk dvouhodinovou křeč smíchu. A poté se samozřejmě zasnil a zatoužil po těch skromných toulkách nejen přes celé Rusko.
Po večeři se přednášecí sál proměnil v sál plesový, konečně.:) Byť repertoár značně pokulhával a většinou se písnička odbyla (ne)tancem polkou nebo něco na ten způsob, dokonce přišlo i na rock´n´roll, jive a valčík, což byla ale na tomto plese výjimečná událost, protože s takovou kapelou bych si příště zapla rádio. Ale společnost přátel protáhla večer o nějakou tu hodinku navíc, jak už to na plesech chodí. Z toho pouze vyplývá, že hodlám ty boty letos protančit.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mona Mona | Web | 17. listopadu 2009 v 20:59 | Reagovat

Je zajímavé číst o akci, o které mi kamarádka vyprávěla minulý týden. Ty jsi skautka?
A jen tak mimochodem, nebyla jsi dneska na "pochodu" k WGym? Mám takový pocit, že jsem tě viděla ... asi tak dva metry ode mě :o)

2 wily wily | Web | 18. listopadu 2009 v 12:10 | Reagovat

Ze všech přednášek by mě asi nejvíc zaujala hned ta prvn.
Dívala jsem se na stránky paní Kutilové, její články dokážou člověka dobře vtáhnout do toho obrovského problému. Je to hrozné, jaké postavení žen a dětí v Africe je.

3 ANA ANA | Web | 18. listopadu 2009 v 12:30 | Reagovat

K postavení žen a dětí v Africe - tady je nejvíc vidět ty extrémní rozdíly v dnešní době. Na jedné straně neuvěřitelné vymoženosti a vymyšlenosti - zhasínání s dálkovým ovládáním, luxusní letadla s polstrovanými sedadly a vlastními počítači, televize, plazmovky, domácí kina, automatky pračky, auta, několik aut v rodině, mobily v každé rodině, skříně narvané hadrama, a kuchyně narvané potravinama. Myčky na nádobí, odsavače par, mixery, vysavače... Přestože nemáme ty nejvymakanější vychytávky, proti těmto lidem žijeme v neuvěřitelném luxusu. A až na pár úchyláků, vrahů a pedofilů nás nic neohrožuje. Nemusíš se bát vyjít před dům, že po tobě bude někdo střílet. Nemusíš se bát jít na koupaliště, že by tě tam někdo odvlekl a znásilnil. Potřebuješ jídlo, zajdeš si do obchodu nebo do restaurace. Jediný problém je, jak prolézt školu, nebo se rozejít či nerozejít s klukem. Neříkám, že je všechno jak z pohádky, ale při srovnání s africkými (nebo třeba indickými) ženami se nacházíme v pohádce.
A nikdo to nedokáže uvést do pořádku. Zřejmě je to nad lidské síly.

4 ANA ANA | Web | 18. listopadu 2009 v 12:34 | Reagovat

P.S. nechci tím říct, že tvá jediná starost je jak prolézt školu nebo rozejít se s klukem, mluvila jsem obecně...

5 Mona Mona | Web | 18. listopadu 2009 v 18:17 | Reagovat

:o) měla jsem tě oslovit. Poznala jsem tě podle fotky .. už nějakou dobu čtu tvůj blog. Už jsem na výšce, ale předtím jsem chodila na Tigrida. na tvé škole jsem byla jen jednou, když jsem vyhrála soutěž v poesii :o)

6 sophie sophie | Web | 22. listopadu 2009 v 21:24 | Reagovat

Já si myslím, že takových akcí by mělo být podstatně víc než je, už kvůli tomu, jaké informace přinášejí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama