"It´s not the power of the curse, it´s the power you give the curse."

Mezinárodně po Francouzsku zakončeno s hlavou v oblacích švýcarských

17. srpna 2009 v 21:25 | Kate |  Časová odbočka
Opět se v plné kráse dostavil ten post-cestovatelský pocit, kdy po měsíci otevřete dveře svého hnízda a vy opět přičichnete k té nejlepší vůni, vůni domova a je jedno, že je pět ráno a máte za sebou 15 hodin cesty v autě, prostě z toho všeho máte radost.

Když se ohlédnu o měsíc zpátky, vidím sebe a Nicolle jedoucí do země francouzské, všem natolik známé, ale my vlastně kráčely do neznáma na tzv. International workcamp. Naplánovaly jsme si to samozřejmě pěkně, stresovaly nevím-jak-dlouho, ale docela s klidným pocitem usedly do vlaku směr Praha, kde jsme po prvotních zmatcích na autobusovém nádraží nakonec nastoupily do správného autobusu, bohužel vystoupily jinde, než jsme měly a to v místě tak nesympatickém, kde neakceptovali moje náznaky lámavou francouzštinou a po mém anglickém monologu jsem mohla samozřejmě zpozorovat jen pohrdání. Nezbývalo než koupit lístky na předražený vlak a téměř před kolapsem se vydat na dlouhou jízdu do města Clermont-Ferrand a absolvovat jednu noc v hotelu v pokoji zhruba 2x2m s náramným výhledem na okap, protější okno vzdálené cca. 1m a dole jakési smetí. Upřímně mi to při těch mých nadměrně zaktivovaných stresorech bylo jedno, místo toho se moje mozkové závity děsily dalšího dne a dalšího cestování vlakem tgv, SNCF a nevím, co ještě.
Naštěstí i přes nepřehlednost na francouzských nádražích jsme dorazily do městečka Brioude, kde nás vyzvedl chlápek s pomačkanou cedulkou s nápisem Concordia, obdivovatel Che Guevary, s poněkud pochybnou vizáží, že prý je to jeden z našich vedoucích a angličtina není ani trochu jeho silnou stránkou. Potlačované "Hm" a hurá do kempu, kde nás typicky jak to dělají Francouzi přivítala druhá vedoucí dvěma polibky na tvář (to jsem ještě netušila, kolik jich budu muset podstoupit, proto jsem se usmívala a tvářila "děsně v pohodě"), zpočátku nevinné francouzské stvoření vypadající jako "rádoby umělkyně".
Během odpoledne a večera nakonec každý šťastně docestoval do toho poněkud ospalého městečka a po prvních dnech bariéry opadly a já si lidi z Turecka, Korei, Německa, Holandska a dokonce i z Francie poněkud oblíbila, což bylo nejedno z mnoho překvapení, která na nás číhala na každém rohu. Totiž netušila jsem, že workcamp bude natolik nezorganizovaný, že Francouzi jsou jako vedoucí naprosto marní, že tři týdny si budu připadat jako v komínu, neboť kouřit mohl kdokoliv a většina toho jaksepatří využila a co hodinová hláška, kterou neustále opakoval a vyřvával bludný Holanďan "I need a cigarette!" se stala jaksi zažitou a i my, nekuřáci si na ni zvykli.
Ano málem bych zapomněla na bludného Holanďana Stana, který sice otevřel konverzaci (až moc) a díky kterému počáteční tréma trochu opadla, ale je to jeden z těch lidí, které z hlavy nevymažete ani když přijdete o paměť. Totiž jeho pronikavý hlas, pořád ty stejné historky o Holandsku - probíral zejména trávu, prostitutky, anarchii, svoji vyvinutou sestru, neustálé se lepení na každou osobu ženského pohlaví v kempu, parodizování Titanicu, řvaní jen tak z nudy a hlavně jeho zpěv! Začalo to chytlavou písničkou od Lilly Allen "Fuck you blabla" - takový ten přeslazený letní hit a pokračovalo to Like a Virgin, kterou "poholandštil" na Like a Vržááán a dokázal se takhle zabavit na celé tři týdny. Každodenní nadávky na jeho osobu jako by ho míjely a on se prostě nezastavil a stejně jako Francouzi byl poněkud v náladě po jedné menší skleničce jejich přeslazené a předraženého piva a to nemluvím o tom, co to s ním dělá, když jste součástí tří po sobě jdoucích vesnických akcí a s větrem v zádech se trmácíte v povozu traktoru plného slámy.
Z toho všeho nám všem účastníkům brzy došlo, že pojem "International workcamp" bude mít trochu jinou podobu než ostatní workcampy. Ocitli jsme se prapodivné třítýdenní francouzské plavbě a vpodstatě se moc nenadřeli (a hlavně to naše trhání plevele, očišťování skalek a sekání přišlo trošku zbytečné) a když už tak jen deset dní, pár hodin a celá zdejší vesnička z toho byla nadšená a místní postarší obyvatelstvo nás pozvalo na oběd a barbecue.
Ale jak den minul den začala jsem se občas z toho nic nedělání nudit, přestože jsme si nás 15 rozuměli a pokrmů světové kuchyně si užili až až, přehnané nicnedělání, nemožnost vedení se vzrůstající jejich neschopností se vyjadřovat anglicky a většinou prozevlené víkendy v kempy (ještěže se vždycky najdou výjimky, např. sjíždění řeky na kánoích a brouzdání městem Le Puy en Valey považuju za jedny z největších kladů.:)), mě nutily vytvářet myšlenky domáhající se brzkého konce. Přece jenom tři týdny je dost na vytvoření si názoru "Ve Francii opravdu bydlet nechci, byť skrývá pěkná zákoutí"a spolu s Nicolle (díky za každodenní přísun češtiny!:)) jsme ve Francii všechno české považovaly po té době za svaté. Na druhou stranu poslední dny se vydařily, zvlášť poslední noc, kdy většina spala venku, napjatě pozorovala padající hvězdy a hlavně si začala uvědomovat fakt, že v takové sestavě se už asi nikdy nepotkáme.

A hlavně ty tři týdny mi přinesly plno nečeho obohacujícího a jen tak z hlavy nesmazatelného, zároveň letními paprsky prosluněného a nejenom znalosti (sprostých) tureckých a korejských slovíček.
A zakončení s hlavou v oblacích švýcarských? O tom někdy příště, snad brzy.:)

Fotky:

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Alenka Alenka | Web | 18. srpna 2009 v 13:45 | Reagovat

Vítej zpátky, má drahá Kate! :) Osobně jsem si tedy workcamp představovala také trošku jinak, ale aspoň sis užívala té správé letní pohody, poznala jsi nové tváře a tak dále :)

Myslím si však, že jsi svoji rodnou zem málem přivítala slovy "Home, sweet home." :)

2 Gabriela* Gabriela* | Web | 18. srpna 2009 v 19:46 | Reagovat

vidno že ste si to tam užili... =-D závidím =-D

3 cerviq cerviq | Web | 18. srpna 2009 v 19:57 | Reagovat

Mám takový pocit, že na podobný camp nás chtěl poslat i náš francouzštinář, ale řekl že po roce francouzštiny to bude asi jistější až v druháku :D
..ale musel to být krásný zážitek :))

4 Největší BiCoura všech dob Největší BiCoura všech dob | Web | 19. srpna 2009 v 21:41 | Reagovat

Tiše zavídím(nic jiného mi ani nezbývá)

5 Geisha* Geisha* | Web | 20. srpna 2009 v 20:23 | Reagovat

Krása. A, prečo si to nepriznať, že závidím:)

6 Lioness Lioness | Web | 22. srpna 2009 v 14:21 | Reagovat

Závidím, Francii jsem si vždycky přála navštívit a letos mi to snad vyjde.
...povedené společné fotky ;)

7 Joy Joy | Web | 22. srpna 2009 v 20:52 | Reagovat

Vyzerá aj znie to zaujímavo. A ešte Francúzsko. Hneď by som šla :)

8 e.k e.k | Web | 24. srpna 2009 v 15:09 | Reagovat

Tak ..po přečtení se jen usmívám. Je vidět, že jste si to tam hezky užili..:-)

P.S.: nechceš se začít specializovat na focení portrétů? některé mají co do sebe ;-)

9 sophie sophie | Web | 24. srpna 2009 v 22:31 | Reagovat

Alespoň máš na co vzpomínat a o čem psát:)... Koukám, že jsi se teda rozhodně nenudila:)

10 Agnethe Agnethe | Web | 26. srpna 2009 v 20:26 | Reagovat

Like a vržááán mě odzbrojilo xDD

11 Nita Chatley Nita Chatley | E-mail | Web | 6. února 2011 v 14:07 | Reagovat

I personally suggest Hostgator for webhosting. They are truly professional, support is perfect and uptime good. Go to hostgator_dot_com and use "onecentcoupons" voucher code. You get first month just free which is great.

12 Rychle Pujcky Bez Registru Rychle Pujcky Bez Registru | E-mail | Web | 3. května 2011 v 8:45 | Reagovat

Pujcka Ruceni Autem

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama