"It´s not the power of the curse, it´s the power you give the curse."

Nejen vanilková zmrzlina

25. května 2009 v 14:00 | Kate |  Plynutí času
Let the sunshine in...

V období, kdy maturanti potí krev a já si vychutnám zkrácené vyučování, mi dochází, že 5 hodin denně je takový ideální stav, kdy nové informace jakž takž ještě zvládám přijímat, poté opustím školu a dochází mi, že časově jsem na tom skvěle a odpoledne mám celé před sebou, doslova celé. Nějakých sedm či osm hodin jak to míváme obvykle se příčí mé mysli, která proto automaticky vypne. Vlastně to mohla být fantastická odpoledne, nebýt toho, že mě každý den bolela hlava, jakýsi fakt, který si už můžete automaticky spojit s mou osobou (holt geny…). Naštěstí se objevily i světlé chvilky, kdy jsem neležela celé odpoledne v posteli a zabývala se činnostmi poklidnými až na menší pondělní projížďku na kole. To počasí prostě k tomu vybízí.
V pátek v podvečer, kdy jsem s kuchyňského okna se zaujetím pozorovala onu krásnou bouřku, ohýbající se větve stromů a v duchu přemýšlela, že naši šli na procházku v nejlepší chvíli, mi na dveře zaklepala kamarádka, která za mnou přijela na kole, abych ji zásobila na nějaký čas filmy. Řekněme, že bouřka ji dodala atraktivnější vzhled, a když ještě vedle sebe měla kolo, nešlo se nepousmát.
Bohužel nevolnost mi nedovolila vydat se vstříc nočním ulicím, tak jsem páteční večer po menší odmlce strávila sledováním filmu Výměna, při jejím sledování s údivem pozorovala, jak tohle v minulosti mohla losangeleská policie dopustit. Spokojenost se dostavila dokonce až za hranice očekávání a já usínala s pocitem, který dobrý film přináší a zároveň s pocitem, který mě nutil těšit se na sobotu.
Už několikrát se pro mě skály staly lákadlem, kterému jsem neodolala. Jinak tomu nebylo ani v sobotu, kdy vrcholky Kružberských skal mi nabídly užít si krásnou chvíli, jakou přináší lezení. Jako vždy, když se vybere pro mě nepřiměřená trasa, si tak trochu zanadávám na sebe,
na všechny, jsem naštvaná na své ochablé svalstvo (kdopak asi za to může?:)), ale klidně tohle všechno podstoupím zas a zas, protože ten pocit po zdolání mi pokaždé stál za to.
Každopádně únava se v neděli objevila, na druhou stranu já nechtěla strávit celý den doma, proto jsem s radostí strávila odpoledne ve společnosti milovaných osob, které nejeden úsměv přináší.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Geisha Geisha | Web | 25. května 2009 v 15:25 | Reagovat

To si pekne vystihla, že to počasie k tomu vybízí:)). "Cez víkend ku koncu roka  sa treba drtiť matiku, nie oddychovať!" Touto "krásnou" frázou ma poctila nemenovaná, keby tak vedela, že som sa celú nedeľu váľala na kúpalisku v Maďarsku, pozorujúc kočovných cigánov a milión krát spúšťajúc sa tobogánom, asi by sa zbetežila:)).

2 Lioness Lioness | Web | 25. května 2009 v 20:25 | Reagovat

Zkrácené vyučování? Ani nevíš, jak ti závidím, co já bych za to dala!

3 wily wily | Web | 27. května 2009 v 11:44 | Reagovat

Pondělí a čtvrtek do 12ti a zbytek volno...co krásnějšího je na Zemi.
Máš pravdu, po dokoukání skvělého filmu se se skvělým pocitem usíná jako v kolíbce...

4 Zuzka Zuzka | Web | 28. května 2009 v 11:18 | Reagovat

Ahoj ! Máš moc pěkný blog ;o) Zkrácené vyučování jsem si vždycky taky užívala.. To byla lebeda.. Teď už mě to asi nikdy v životě nepotká ;o)

5 Kati Kati | Web | 28. května 2009 v 15:36 | Reagovat

Uplně stebou souhlasím. Taky si tedka užívám dny zkráceného vyučování, ale nejenom to. Dneska jsme byli na zahradě u Třídní a dělali kraviny a byla to paráda.
Ten film jsem si už dlouho chtěla stáhnout, ale nikdy jsem se k tomu neměla. Ale tedka už fakt.

6 Bridget Bridget | Web | 29. května 2009 v 22:39 | Reagovat

Není nad těch 5 hodin, to je pravda. I když maturantům jsem ten stres moc nepřála, kochat se svým volnem, mi vůbec nevadilo. A ta bouřka taky byla úžasná. :)

Jen tak pro zajímavost: Jak dlouho už lezeš? Tenhle sport mě doopravdy láká a párkrát jsem byla na stěně.

7 Estelle De Toffi Estelle De Toffi | Web | 31. května 2009 v 16:23 | Reagovat

Skály... stačí jen představa. To ti závidím.

Bouřku zrovna moc nemusím, ale občas z okna pozoruju, jak venku prší. Jak se všechno dosud suché během pár minut promění v mokré.

8 Winnieh Winnieh | Web | 31. května 2009 v 16:56 | Reagovat

5 hodin je opravdu maximum, kdy dokážu vnímat, proto mě vždy muší když máme osm hodin bez "volnějšího" předmětu. A pak mě z toho hlava bolí taky.
Já se bojím výšek, bojím se že spadnu, ale když překonám závrat, je to úžasné!:)

9 Ice Ice | Web | 5. června 2009 v 20:12 | Reagovat

Máš úplnou pravdu - pět hodin je tak akorát dost. MMinulý týden jsem si právě proto pěkně užívala. Tenhle byl mnohem horší, protože se učitelé rozhodli, že si po volnu zasloužíme testy, a tak jsem strávila téměř každé odpoledne nad učením. :o(
Závidím ti to lezení. Teoreticky bych mohla zkusit nějakou stěnu, ale musím přiznat, že jsem totální nesportovec. No, lezení by mě ale mohlo bavit, tak uvidíme... :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama