"It´s not the power of the curse, it´s the power you give the curse."

Exkurze do Osvětimi - 18.10.08

21. října 2008 v 15:22 | Kate |  Časová odbočka
A tak se stalo, že jsme se všichni, co se chtěli zúčasnit této exkurze (část třídy Kvinty B a 1.E), pomalu začali scházet na sraz v době, kdy se naše polokoule ještě nenatočila ke slunci (rozuměj 5:45 ráno a všude tma). Během chvil strávené čekáním na autobus jsme zjistili, že dva budoucí účastníci zájezdu se nedostavili - ano, oba dva právě tento den budík ignoroval a nezazvonil anebo oni ignorovali budík. Nevadí. Nám přece projížďka ranní Ostravou, kdy naháníme tyto "ranní ptáčata", nevadila. Ona taková jedna exkurze navíc potěší.:D
Pak konečně směr Polsko takovým pokrokovým autobusem (jak by řekla Nicolle), kde jsme si trávili čas většinou poslechem mp3ky, dále taky poslechem výkladu profesora Průši o existenci tohoto koncentračního tábora a následnou debatou, jak moc depresivně to na nás bude působit.
Brzké chladné šedé ráno v Osvětimi


Hned po vystoupení z autobusu nás uhodil do tváře chlad polských plání a my byli po zhruba 20 minutách obeznámeni s tím, co nás v následujích třech hodinách čeká.
Popraviště

Jako první nás čekala prohlídka Auschwitz I, který byl založen roku 1940 a následně veden Rudolfem Hössem. V této části, kde se dochovalo několik cihlových budov, jsme si prohlédli obrouvskou hromadu pozůstalého oblečení, vlasů, kufrů a také několik fotek, které byly pořízeny během fungování tohoto odporného místa. Navíc, když si člověk uvědomí, že ti lidé vůbec netušili, co je čeká, mysleli si, že zde naleznou novou práci, jak jim bylo slíbeno, místo toho jim sebrali všechno a to zacházení s nima se nedá ani popsat.
Bylo mnoho způsobů, jak ty nebohé lidi mučili, krom proslavených plynových komor existovali další různé smrtící prostředky, např. několik stovek lidí navedli do jedné menší budovy s tím, že tohle je šatna, a pak se můžou jít koupat, ale jednalo se o místo, kde těch několik stovek mělo umřít po vypuštění chemické látky, která je pomalu usmrcovala. Všude kolem místa, kde vězni pracovali, byly samé dráty, které tehdy bývali pod napětím až 400V, a když jsem viděla co všechno jedli, teda spíš nejedli, jak jedno oblečení bylo stejné na léto i na zimu + nějaké dřeváky na nohy... opravdu hrozný pocit.
Pak nás převezli busem do další části - Birkenau, tzv. Březinka. Opravdu rozlehlé místo s několika zděnými budovami, památníkem a cestou, kde tenkrát stály řady lidí, kteří čekali na verdikt, zda-li půjdou hned na plyn anebo do těch ohavných domů makat (kde je pak po vyčerpání čekala smrt taky).
Po prohlídce jsme opět absolvovali cestu tím pokrokovým autobusem, která naštěstí proběhla docela s úsměvem a všechny chmury, které způsobila tato exkurze, jsme nějak zahnali a snažili se užít cestu jinak krásného slunečného dne.
A tady pár fotek:
Část mé třídy (Kača s Oldou)
Niki
U pomníku
Pomník
Slečny před pomníkem
Pohled na Birkenau



Pár fotek putovalo zde.


Kate:)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama